O dřevěné sušírně Sv. Františka

Doruškova sušírňa aneb Sušírňa Sv. Františka

Najdeme ji ve Vlachovicích na Valašskokloboucku, oblasti, kde se do dnešní doby zachovalo poměrně obdivuhodné množství starých roubených sušíren na ovoce, v kraji, která byla sušením ovoce a jejími produkty dvě staletí vyhlášená.

sušírna ovoce sv Františka

sušírna ovoce sv. Františka v závěrečné fázi rekonstrukce,  leden 2014

Všechny zdejší sušírny už mají bezdýmovou formu, kdy ovoce schne v čistém, teplém prostředí, prostém dýmu. Všechny využívají větší „lésy“, které se do sušící komory zasouvají. Jsou vždy postaveny na obdélníkovém půdorysu ze dřeva a to technikou roubení. Vlachovské sušírny patří mezi sušírny valašského typu. Sušírny byly situovány nejčastěji v zahradách a sadech, od usedlostí vzdálených tak, aby je nemohly ohrozit případným požárem, ke kterým občas docházelo. Stejně tomu tak bylo i na Vlachovsku, ovšem s tím, že se zde vyskytovaly často i ve velkých vzdálenostech od obce. Někteří občané měli sušírnu až na pasekách (např. Fryzelkova sušírna). Na jižním Valašsku se sušírnám říkalo „sušírňa“, „sušérňa“, nebo „sušárňa“. Na Vlachovsku byl nejčastější název „sušírňa“.

Zmiňovanou Doruškovu sušírnu jsme mohli ještě do začátku léta 2013 spatřit na okraji Vlachovic v místě zvaném pod „Poláškovým hájkem“ v hluboké „jamě“, kousek od chalupy Doruškovy č p.68. Dle původní majitelky sušírny, paní Marie Beleské, rozené Doruškové a další informátorky Marie Machučové, byla postavena někdy začátkem 20 stol. Jednalo se o samostatně stojící roubenou stavbu se sedlovou střechou. Je postavena na základových kamenech položených na terén (především v rozích roubené konstrukce). V objektu byla zachována původní „bezdýmová“ dispozice, kdy je topeniště a vlastní sušící prostor oddělen zdivem (z kamene a cihel), podobně jako u ostatních starých „vlachovských“ sušíren. Do každého z těchto prostorů je samostatný vchod. Původní poměrně malý prostor u topeniště byl později (nejspíše v polovině 20 stol.) zvětšen (prodloužením stavby), zřejmě z důvodu uložení dřeva na topení a jeho ochrany před deštěm. Tento prostor byl pak obit deskami. Na toto prodloužení byly dle průkazných indicií (jako nefunkční dlaby) druhotně použity trámy z jiné stavby. Na trámové konstrukci nad topeništěm je klasicky vyzděný komín končící pod hřebenem střechy. Topeniště tvořila klenutá pec, umístěná uprostřed sušící komory. Původně byla pec postavena z říčního kamene a opatřené hliněnou mazaninou, v polovině 20 stol. Byla znovu postavena ze starých kachel. „Vlachovské“ sušírny využívaly jednodušší způsob vytápění bez klasického komína. Kouř vycházel přímo z „čelustí“ pece do prostoru před ni a odsud dále vyzděným komínem, který byl uložen na trámové konstrukci nad topeništěm. Dým odcházel částečně i otvory ve stěnách. Zejména krátce po zatopení, než se pec vyhřála, býval prostor před pecí často zaplněn kouřem. Průchod dýmu od komínu střechou byl archaicky dřevěný. Střecha byla kryta pálenou taškou. Naposledy v ní sušil v roce 1980 její majitel pan Alois Doruška.

sušírna před rekonstrukcí

sušírna před rekonstrukcí

sušírtna při postupném rozebírání

sušírna při postupném rozebírání

svatý obrázek, který měl chránit sušírnu, nalezený v rohovém rybinovém spoji sušírny.

svatý obrázek, nalezený v rohovém rybinovém spoji sušírny.

Ve Vlachovicích je díky O.s Dokopy (www.dokopy.cz) velký zájem zachránit alespoň část z posledních 6 místních sušíren rozesetých po okolních kopcích a dokonce staví sušírnu novou ale konstrukčně a tvarově typicky „valašskou“, sloužící zájemcům o sušení z celého Valašska. Cílem je postupně vrátit kraji opět zašlou slávu hlavní sušárenské oblasti ovoce ve střední Evropě.

Doruškova sušírna je první sušírnou, která byla zachráněna. Dostal ji od rodiny Doruškovy Radek Fryzelka, jednatel O.s Dokopy a pustil se na vlastní náklady do generální opravy a záchrany této technické památky lidového stavitelství. Sušírna byla v poslední době ve velmi špatném stavu a byla nyní poslední možnost ji alespoň z části zachránit. Protože se nacházela na velmi nepřípustném místě s častými sesuvy půdy, bylo ji nutné přemístit o 100 m výše na suché místo do starého sadu a do těsné blízkosti zpevněné komunikace. Jen tak ji bylo možné v budoucnu využívat a taky zabránit jejímu ničení od sesuvů a vody.

Sušírna byla rozebrána a všechny alespoň zčásti použitelné prvky sušírny byly přemístěny na nové místo sušírny. Zde po dobu 4 měsíců probíhala každý den výstavba a její záchrana. Cílem bylo zachránit a použít co nejvíce starých prvků, zachovat všechny rozměry a z velké části konstrukční a technologické řešení sušírny, tak aby sušírna vcelku představovala zrekonstruovaný starý typ místní vlachovské sušírny. Na kamennou podezdívku byl použit kamen jednak z původní kamenné podezdívky, tak i vykopaný v nejbližší blízkosti sušírny. Podvaly byly nahrazeny novými modřínovými trámy, ostatní shnilé a jiné silně degradované trámy byly nahrazeny starými trámy, ze staré Doruškovy chalupy, která se nacházela v těsné blízkosti sušírny. Střešní krytina z pálené cihly byla z velké části původní, zbytek byl nahrazen podobnou starou pálenou taškou z Vlachovic. Na výstavbu topeniště již byly použity nově šamotové cihly a využit systém dvou kanálků s odvodem dýmu do komína. Rovněž zděná stěna již nebyla postavena z kamene, ale postavena ze starých pálených cihel, u nichž bylo zajímavé to, že byly podomácky vyráběny na Vlachovsku. Horní část komína, je viditelná jako dřevěná, ale dým, je kvůli zvýšení bezpečnosti, zevnitř dřevěného komína veden kovovou rourou a odizolován od dřevěných stěn. Všechny spáry ve stěnách byly zamazány hliněnou mazaninou a doplněny dřevěnými lištami. Zděné stěny byly omítnuty hliněnými omítkami. Všechny suroviny a materiál (kromě materiálu na výrobu pece) byly z nejbližší vzdálenosti od sušírny. Lésy zůstaly původní, některé jsou vyplétány proutím. Byly ve velmi špatném stavu, ale podařilo se je zachránit do funkčního, pěkného stavu.

rekonstrukce sušírny

rekonstrukce sušírny

staví sa pec

staví sa pec

hliněná omítka v sušící komoře

Zuzka se svou hliněnou omítkou v sušící komoře

lése a pec v sušírně

lése a pec v sušírně

Sušírna je už funkční, je nutné ovšem dodělat dřevěné rýny, podlomenicu, okolní úpravu terénu a další detaily. Přesto vše, již byl v polovině 2014 vyzkoušen zkušební provoz sušírny, který se velmi osvědčil. K této příležitosti, byla sušírna slavnostně požehnána vlachovským panem farářem a jejím patronem se stal Sv. František, který je mimo jiné typickým představitelem prostého života a ochránce všeho přírodního. Od této doby má sušírna oficiální název Sušírna Sv. Františka.

Sušírna se snad stane jedním ze stavebních kamenů, na kterém se bude dále stavět záchrana ostatních sušíren, návrat k užitečné a cenné, pro zdejší oblast významné tradici – Sušení ovoce a bylin a postupné oživení dávné slávy kraje, který není znám jen slivovicí, živým valašským folklórem, krásnou přírodou, nebo ovečkami, ale který i znovu proslul kvalitou a prodejem sušeného ovoce.